PODLAHOVÉ KRYTINY Z MASIVU

 Jedním z častých důvodů špatné renovovatelnosti parket je jejich nedostatečná přídržnost k

podkladu. Nejjednodušeji to poznáme podle toho, že při chůzi místností jsou pod námi slyšet

(vydávají vrzavé a jiné zvuky). V takovém případě je téměř jisté, že po renovaci, která byla

provedena vč. tmelení spár, nám v parketách bude ,,praskat,,. Bude docházet k oddělování tmelu

ve spárách od jednotlivých parket a ten nám bude vyskakovat na povrch.

Toto nám nehrozí u pevných nebo nově položených vlysů. Pro pokládku nových musíme mít

povrch s dostatečnou plošnou rovinností, musí být pevný, bez prasklin a spár a jiného viditelného

poškození.

Při výběru nových vlysů máme na výběr 4 třídy jakostí, které určuje např. sukatost nebo výskyt

okrajového dřeva, tzv. bělu. Tvrdost a tedy do značné míry životonost nám určuje především

zvolený druh dřeva. Mezi nejčastější patří dub, buk a světlejší např jasan nebo habr. Při volbě

měkčích dřev, jako jsou např. smrk a borovice, dochází poměrně brzy k drobným otlakům a

škábancům.

Pro konečnou úpravu povrchu si můžeme vybrat mezi olejem a lakem. Každá z těchto variant má

své plusy i mínusy. Lak je houževnatější a časově odolnější, je to však vrstva, která nám brání v

přirozeném styku se dřevem. Olej zachovává přirozený vzhled dřeva a je snadněji lokálně

opravitelný, ale musí se oproti laku častěji obnovovat (dle zátěže).

U veškerých dřevěných podlah však nesmíme zapomínat na zásadní věc pro jejich správnou

funkčnost a tou je vzdušná vlhkost v poměru k teplotám. Dřevo, jako přírodní materiál,

rozměrově pracuje ve vztahu k vzdušné vlhkosti v místnosti. Při nízké se nám parkety rozléhají

(sesychají) při vysoké se ,,staví,, (tlačí se na sebe navzájem a tím zvedají spáry). Ideální hodnoty

při pokojové teplotě se pohybují mezi 40 – 60 % relativní vlhkosti.

Ačkoli je péče o dřevěné podlahy náročnější, odměnou pro nás je přírodní materiál, příjemný na

došlap a pocitově teplý.

www.podlahyzeus.cz